Italský nejvyšší soud potvrdil rozsudek odvolacího soudu v Miláně, který shledal propuštění zaměstnance italskou bankou jako neoprávněné z důvodu nezákonného sledování firemní elektronické pošty a tajného sledování notebooku zaměstnance.
Belgický úřad pro ochranu údajů zamítl stížnost týkající se kamer pro automatické rozpoznávání registračních značek, protože stížnost nesplňovala kritéria "vysokého rizika dopadu na ochranu osobních údajů" na subjekt údajů ve smyslu článku 35 GDPR.
Zemský soud Baden-Baden (Landgericht Baden-Baden) v odvolacím řízení rozhodl, že zaměstnanci, kteří kontaktují klienty mimo pracovní poměr, by měli být považováni za “příjemce” (osobních údajů) podle čl. 4 odst. 9 GDPR a čl. 15 odst. 1 písm. c) GDPR.
Rakouský soud rozhodl, že banka, která nahrává všechny hovory s klienty, se nemůže odvolávat na oprávněný zájem podle GDPR. Ani evropské a národní bankovní předpisy neumožňují správcům údajů bez rozdílu nahrávat všechny hovory. Obecné nařízení o ochraně osobních údajů omezuje takové zpracování na nezbytně nutnou míru.
