Itálie: neoprávněné propuštění zaměstnance na základě nezákonného sledování notebooku
Italský nejvyšší soud potvrdil rozsudek odvolacího soudu v Miláně, který shledal propuštění zaměstnance italskou bankou jako neoprávněné z důvodu nezákonného sledování firemní elektronické pošty a tajného sledování notebooku zaměstnance.
Rozsudek odvolacího soudu v Miláně byl napaden poté, co potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, který konstatoval nezákonnost výpovědi manažera (žalovaného) ze strany společnosti Banca Widiba (žalobkyně) ze dne 8. května 2018.
Žalovaný byl propuštěn z důvodu jednání spočívajícího v nekázni a porušení povinností péče a loajality, jakož i obecných zásad poctivosti a dobré víry, neboť měl vztahy s konkurenčními podniky a vyhýbal se preventivnímu technickému posouzení, což vyvolalo pochybnosti o pravosti nemoci, která byla důvodem jeho četných absencí.
Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně rozhodl o nezákonnosti prvních dvou disciplinárních obvinění, neboť byla výsledkem vyšetřovacího sledování firemní elektronické pošty a sledování notebooku zaměstnance, které nezajistilo přiměřenost a procesní záruky proti svévoli zaměstnavatele a postrádalo odůvodnění takového invazivního sledování, čímž bylo porušeno právo pracovníka na respektování jeho korespondence.
Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí dovolání k Nejvyššímu kasačnímu soudu.
Stanovisko
Nejvyšší soud konstatoval porušení článku 2, 3 a 4 italského statutu zaměstnance a článku 113, 114 a 160 italského zákoníku o ochraně soukromí v souvislosti s ochranou důvěrnosti zaměstnance, článku 8 EÚLP (Evropské úmluvy o ochraně lidských práv) a na základě souboru zásad vyjádřených v zákoníku o ochraně soukromí a v GDPR, konkrétně zásad minimalizace údajů, proporcionality, účelového omezení, transparentnosti a spravedlnosti.
Nejvyšší soud uvedl, že je třeba zajistit náležitou rovnováhu mezi požadavky na ochranu zájmů a majetku společnosti souvisejícími se svobodou hospodářské iniciativy a ochranou důstojnosti a soukromí pracovníka, a to v závislosti na okolnostech žádosti.
V tomto případě nejvyšší soud rozhodl, že sledování veškeré komunikace na služebním notebooku žalovaného bylo neoprávněné, protože bylo nevybíravé, neomezené a protože žalobkyně neinformovala žalovaného o možném sledování komunikace na jeho služebním notebooku ani o povaze a rozsahu sledování.