Testování zaměstnanců na COVID 19

Vláda nařídila povinné testování zaměstnaců firem na přítomnost viru SARS-Cov-2, tedy COVID 19. Tím firmám vznikla i povinnost související se zpracováním osobních údajů, protože pro zdokladování provedení testů a případný nárok na zpětné proplacení nákladů musí vést odpovídající evidenci. 

Testování ve firmách s 250 a více zaměstnanci je povinné od středy 3. března, od 5. března je pak testování povinné pro firmy s 50 až 249 zaměstnanci. Do 12. března by měli být otestování všichni zaměstnanci firem s více než 250 zaměstnanci, do 15. března pak všichni z podniků od 50 do 249 zaměstnanců. Jednou měsíčně vykáže zaměstnavatel vůči zdravotní pojišťovně počty provedených testů prostřednictvím příslušného formuláře, který je ke stažení na stejné stránce jako je zveřejněn průvodce testováním. Pojišťovna zpětně proplatí příspěvek až 240 Kč za jednoho zaměstnance či jednu OSVČ bez zaměstnanců za daný měsíc.

Obecné nařízení (GDPR) postuluje v článku 9. odst 2. písm. h) „zpracování je nezbytné pro účely preventivního nebo pracovního lékařství, pro posouzení pracovní schopnosti zaměstnance, lékařské diagnostiky, poskytování zdravotní nebo sociální péče či léčby nebo řízení systémů a služeb zdravotní nebo sociální péče …“ a dále v následujícím bodě písm. i) „zpracování je nezbytné z důvodů veřejného zájmu v oblasti veřejného zdraví, jako je ochrana před vážnými přeshraničními zdravotními hrozbami nebo zajištění přísných norem kvality a bezpečnosti zdravotní péče a léčivých přípravků nebo zdravotnických prostředků…“ ;


Z výše uvedeného v souvislosti s nařízením vlády plyne, že testování na přítomnost COVID 19 je dle Obecného nařízení přípustné. Nicméně pokud organizace bude chtít proplatit testy u zdravotních pojišťoven, pak musí shromáždit osobní data svých zaměstnanců na základě kterých k proplacení dojde. V tomto případě musí organizace minimálně splnit informační povinnost.

Zjišťování údajů o zdravotním stavu zaměstnanců

Zákoník práce obecně ukládá zaměstnavateli povinnost vytvářet bezpečné a zdraví neohrožující pracovní prostředí a pracovní podmínky vhodnou organizací bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a přijímáním opatření k předcházení rizikům.


V konkrétních situacích je zaměstnavatel povinen postupovat tak, aby předcházel rizikům, odstraňoval je nebo minimalizoval, mluví se o tzv. prevenční povinnosti. Zaměstnavatel je tedy v situaci ohrožení povinen přijmout potřebná ochranná opatření odpovídající daným okolnostem. Je přirozeně vhodné postupovat v součinnosti s orgány ochrany veřejného zdraví, kterým je také zaměstnavatel v některých situacích povinen ohlásit skutečnosti stanovené právní úpravou.


Zaměstnavatelé musí také v rámci preventivní povinnosti informovat o rizicích vhodným způsobem ostatní zaměstnance. Takové riziko může spočívat v tom, že na pracovišti se vyskytuje nebo vyskytovala nakažená osoba. Tehdy zaměstnavatel postupuje tak, že učiní veškerá nezbytná opatření. Skutečnosti o konkrétní osobě sděluje zaměstnavatel pouze v rozsahu nezbytném k ochraně zdraví, vždy tak aby nebyla dotčena důstojnost a integrita této osoby.


Lze použít například krizovou aplikaci informující o pozitivním testu a následných opatřeních bránících šíření nakažlivé choroby. Není vhodné identifikovat konkrétní fyzickou osobu, protože takové informování není o řešením vzniklé situace.

V jakém rozsahu lze data zaměstnanců shromažďovat


Rozsah shromažďovaných údajů musí být jen v nezbytné míře pro splnění daného účelu. Pokud jsou data zaměstnanců shromažďována za účelem splnění vládního nařízení, pak pouze v míře stanovené nařízením vlády (MPO).


  • • Datum provedení testu
    • Číslo pojištěnce
    • Jméno
    • Příjmení
    • Zdravotní pojišťovna
    • Výsledek testu – negativní/pozitivní

Ochrana dat


Správce (zaměstnavatele) musí přijmout dostatečná technická a organizační opatření k zajištění bezpečnosti dat. Například soubor aplikace Excel mít zamčený a přístupný pouze úzce omezenému okruhu odpovědných osob na zabezpečeném úložišti.


Vzhledem k rychlosti výsledků antigenních testů by testovací sady nemusely být označovány. V případě potřeby by použité samotestovací sady měly být pseudonymizovány. Například označeny číslem zaměstnance, nikoliv jeho jménem.

Home office


Povinné testování ve firmách se nebude vztahovat na lidi pracující z domova. V případě podniků, které mají více poboček po republice, se jejich zaměstnanci sčítají. Pokud se tak bude jednat o společnosti s více než 50 zaměstnanci, bude pro pracovníky, kteří docházejí do firmy, testování závazné.

Odmítnutí provedení testu zaměstnancem


Pokud se zaměstnanec odmítne testovat na covid-19, nesmí mu zaměstnavatel umožnit vstup na pracoviště. „Zaměstnavatel je povinen vytvářet bezpečné a zdraví neohrožující pracovní prostředí a pracovní podmínky vhodnou organizací bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a přijímáním opatření k předcházení rizikům“. V následujícím odstavci se dále praví „Prevencí rizik se rozumí všechna opatření vyplývající z právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a z opatření zaměstnavatele, která mají za cíl předcházet rizikům, odstraňovat je nebo minimalizovat působení neodstranitelných rizik.“


Zaměstnanci jsou podle mimořádného opatření ministerstva zdravotnictví ze dne 1. března 2021 povinni na výzvu zaměstnavatele testování podstoupit. Z toho plyne, že pokud se nedostaví zaměstnanec k testu, nemůže vykonávat práci na pracovišti zaměstnavatele. V takovém případě by šlo o neomluvenou absenci a hrubé porušení pracovních povinností.


Ke změně situace by došlo ukončením platnosti mimořádného nařízení MZČR. Poté zaměstnavatel nemůže se zaměstnancem ukončit jeho pracovní poměr výpovědí z důvodu, že se zaměstnanec odmítl nechat otestovat. Výpovědní důvody jsou v § 52 zák. práce uvedeny taxativně a nepodstoupení testu na infekční chorobu se mezi nimi nenachází. Jelikož testování na COVID 19, byť i s pozitivním výsledkem, nespadá pod pojem lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovně-lékařských služeb, nepřichází v úvahu výpovědní důvody uvedené pod písmeny d) a e) výše uvedeného ustanovení zák. práce.

Měření teploty


Zaměstnavatel může zaměstnancům, stejně jako všem dalším návštěvníkům, při vstupu na pracoviště měřit teplotu a v případě zvýšené teploty dohodnout návštěvu lékaře a do prostor dotyčnou osobu nevpustit. Měření tělesné teploty zaměstnanců, případně dalších osob vstupujících na pracoviště, pomocí termokamer či rámů obsahujících senzor na měření teploty, je sice dosud bezprecedentním zásahem do osobní integrity člověka s možným dopadem do osobnostních práv v případě nevpuštění do objektu, v době pandemie a v zájmu zajištění bezpečného a zdraví neohrožujícího pracovního prostředí se jedná o přijatelný zásah, a to s odkazem na čl. 9 odst. 2 písm. i) . Režim zpracování osobních údajů a působnost pravidel jejich ochrany nastává, pokud zaměstnavatel zaznamenává prováděná měření a dále pracuje s údaji o zvýšené tělesné teplotě ve spojení s dalšími údaji umožňujícími identifikaci osoby, které byla tělesná teplota změřena. Zaměstnavatel by se zjištěnými informacemi v souvislosti se zdravotním stavem zaměstnance měl zacházet obezřetně a informaci v případě nákazy zaměstnance ve vztahu k ostatním zaměstnancům ponechat na příslušném orgánu ochrany veřejného zdraví.


Ani v době nouzového stavu, případně v době trvání mimořádných opatření ministerstva zdravotnictví, není zpracování tělesné teploty zaměstnance výslovnou právní povinností, lze ho však s přihlédnutím k nutným hygienickým a protiinfekčním opatřením považovat za oprávněný zájem zaměstnavatele ve smyslu GDPR. Tento postup umožňuje zpracování údaje vypovídajícího o zdravotním stavu pro výkon zvláštních práv v oblasti pracovního práva, a napomůže zaměstnavateli dostát svým povinnostem při předcházení ohrožení zdraví ve stávajících výjimečných podmínkách, včetně kontaktování zdravotníků či hygieniků.

Povinnost používat aplikaci eRouška


Zaměstnavatel nemůže tuto povinnost nařídit. Aplikace eRouška je založena na dobrovolnosti. K jejímu používání nemůže být nikdo nucen, tedy ani zaměstnanec využívající služební mobilní telefon jako pracovní prostředek přidělený zaměstnavatelem. Zaměstnavatel nemůže bez zákonného zmocnění ukládat zaměstnanci povinnost stát se subjektem údajů ve zpracování, u kterého zaměstnavatel není správcem osobních údajů.


Povinné mobilní aplikace by ze zákona měly poskytnout záruky, že údaje umožňující identifikaci konkrétního uživatele aplikace jsou využity pouze k trasování možného šíření nákazy COVID-19, za důsledného dodržení zásady omezení uložení osobních údajů pouze po dobu nezbytně nutnou. K jinému účelu být využity nemohou.

Dokumenty ke stažení