Německý soud rozhodl, že subjekt údajů má nárok na data zaplacená sousedem
Správní soud ve Schwerinu rozhodl, že subjekt údajů má nárok na kopii znaleckého posudku o své budově, přestože si zprávu nechal vypracovat soused. Poskytnutí kopie nevylučuje 62. bod odůvodnění GDPR, autorský zákon nebo zákaz zneužití.
Fakta
Žalobce naplánoval stavbu pečovatelského domu. Za tímto účelem pověřil odbornou kancelář zpracováním znaleckého posudku na konstrukční a funkční stav sousední budovy s ohledem na možné škody vzniklé při stavbě. Tuto budovu vlastní subjekt údajů.
Subjekt údajů požádal žalobce o poskytnutí kopie znaleckého posudku, který neobsahoval jméno, ale pouze adresu subjektu údajů. Žalobce odmítl kopii poskytnout. Subjekt údajů poté požádal o pomoc příslušný orgán pro ochranu osobních údajů. Orgán dohledu rozhodl, že žalobce je povinen poskytnout kopii znaleckého posudku podle čl.15 odst.3 GDPR.
Žalobce namítal právě proti tomuto rozhodnutí.
Výsledek
Soud rozhodl, že subjekt údajů měl vůči žalobci nárok na kopii zprávy podle čl.15, odst.3 GDPR.
Znalecký posudek jako osobní údaj ve smyslu čl.4, odst.1 GDPR.
Správní soud ve Schwerinu (VG Schwerin) nejprve shledal, že znalecký posudek je osobním údajem podle čl.4, odst.1 GDPR. Za tímto účelem rozlišuje mezi věcnými údaji a osobními údaji. S odkazem na judikaturu ESD soud vysvětluje, že vymezení má být založeno na kontextu informací. Osobní údaj tedy může být výsledkem prvku obsahu, účelu nebo výsledku, kombinace těchto prvků nebo realizací všech prvků. Prvek obsahu existuje, když jsou poskytnuty přímé nebo nepřímé informace o osobě. Nepřímý odkaz na osobu se předpokládá, pokud jsou známy vztahy, například prohlášení o hodnotě majetku.
Prvek účelu existuje, pokud informace umožňují subjekt údajů hodnotit, posuzovat nebo ovlivňovat. To lze předpokládat zejména tehdy, pokud jsou různé informace propojeny. Příkladem může být rozpoznání vzorců a vytvoření odpovídajících analýz, na jejichž základě probíhá interakce s danou osobou. Výsledný prvek existuje, pokud je známa možnost, že informace může ovlivnit práva a zájmy konkrétní osoby, například v případě informací o ekonomickém využití a využívání nemovitostí.
Podle názoru soudu byly všechny prvky splněny. Uvedením adresy v znaleckém posudku byl subjekt údajů jasně identifikovatelný (geolokace), takže existoval obsahový prvek. Znalecký posudek byl zpracován za účelem evidence majetku. To by mělo umožnit vyvodit pozdější závěry o změnách konkrétního stavu majetku nebo majetkových a vlastnických vztahů v konkrétní době posouzení zdokumentováním souvisejících faktů před a po. Majetek byl oceněn přesně s ohledem na pozdější možné spory se subjektem údajů. V tomto ohledu byly tedy naplněny prvky účelu a výsledku.
Bod odůvodnění 62, věta 1 GDPR nevylučuje nárok na kopii
Soud shledal, že první věta 62 bodu recitálu GDPR nevylučuje nárok subjektu údajů. Podle toho právo na informace neexistuje, pokud subjekt údajů tyto informace již má. Podle soudu to však předpokládá, že si subjekt údajů je vědom požadovaných informací v požadované konkrétní formě.
V tomto případě tomu tak nebylo. Je pravda, že subjekt údajů jako vlastník dotyčné budovy může kdykoli sám prozkoumat její stav. To však bylo irelevantní. Souhrny fotografií a popisy ve znalecké zprávě představují nezávislé zpracování údajů. Subjekt údajů by bez tohoto znaleckého posudku neměl přístup k těmto konkrétním informacím.
Autorská práva znalce nejsou v rozporu
Soud poté rozhodl, že autorské právo znalce nevylučuje právo na přístup podle čl.15, odst. 4 GDPR.
Podle tohoto ustanovení nesmí obdržení kopie nepříznivě ovlivnit práva a svobody ostatních. Pro další objasnění se soud odvolává na 63. bod recitálu, 5. věta GDPR. Podle této věty by neměla být práva na duševní vlastnictví nepříznivě ovlivněna právem na přístup. 63. bod, 6. věta odůvodnění GDPR však vyžaduje komplexní vyvážení základních práv a svobod třetích stran. Práva a svobody jiných osob nesmí vést k tomu, že by subjektu údajů byly odepřeny informace.
Podle názoru soudu, autorská práva byla nebrání v projednávaném případě ze dvou důvodů:
- Zaprvé, soud má pochybnosti již v tom, zda je znalecký posudek vůbec hoden ochrany autorských práv. V tomto ohledu relevantní § 2 německého autorského zákona (UrhG) chrání vědecká lingvistická díla jen v omezené míře, a to ve formě formulací, které jsou výrazem individuální (jazykové) tvorby na rozdíl od technického jazyka.
- Zadruhé soud uvádí, že i když se předpokládá ochrana autorských práv, nedochází k žádnému konfliktu autorských práv.
Na jedné straně žalobce, který má důkazní břemeno, v konkrétním případě neprokázal, že mezi znalcem a žalobcem bylo sjednáno právo na využívání nebo používání.
Na druhé straně neexistovala žádná zákonná ustanovení UrhG (§ 15 odst. 2 odst. 2, § 19a UrhG; § 15 odst. 1 odst. 2, § 17 UrhG), která bránila poskytnutí díla. Soud tato ustanovení následně podrobněji prozkoumal, čímž se z pohledu ochrany osobních údajů nemá smysl zabývat. Soud zejména uvedl, že znalecký posudek nemůže plnit účel uchování důkazů, pokud není zveřejnění rovnoměrné mezi přímo dotčenými stranami (žalobcem a subjektem údajů). Účelem znaleckého posudku je zjistit stav budovy a případné existující škody před zahájením stavebních prací žalobce nezávislou třetí osobou, aby jej bylo možné použít jako základ mezi zúčastněnými stranami v případném sporu. Znalecký posudek tedy také slouží zájmům subjektů údajů, a proto by mohl subjekt údajů své právo na informace založit na zásadě „rovnosti stran“.
Žádné zneužití práv podle čl.12 odst.5 GDPR
Soud nakonec posoudil, zda právo na informace je v nesouladu s čl.12 odst. 5 GDPR, a popřel to.
Právo na informace v zásadě slouží ke kontrole zákonnosti zpracování osobních údajů. Sledování druhotného účelu však dosud nesplňuje námitku zneužití práv. Motivy žádosti o informace nemusí být vůbec zveřejněny a nemohou být tedy relevantní. Soud zde odkazuje na převažující německou judikaturu, podle které je irelevantní, zda subjekt údajů uvede, že požaduje osobní údaje za účelem přípravy právního sporu nebo zlepšení svého postavení v takovém sporu.