Dánský úřad připustil odmítnutí žádosti bývalého zaměstnance kvůli probíhajícím soudním sporům. Zaměstnavateli přesto vytkl, že žadateli dostatečně nevysvětlil, proč jeho právo na přístup omezil.

Datatilsynet v rozhodnutí zveřejněném 24. září 2026 pod spisovou značkou 2025-31-2078 řešil žádost bývalého zaměstnance o materiály použité při jeho okamžitém propuštění. Součástí byla komunikace z Messengeru mezi ním a dalším bývalým pracovníkem. Zaměstnavatel tvrdil, že ji náhodně nalezl v pracovním telefonu při jeho vrácení.

Žadatel následně zahájil soukromá trestní řízení proti několika zúčastněným osobám. Jedním z předmětů těchto sporů bylo, zda přístup ke komunikaci nebyl neoprávněný. Dozorový úřad tuto otázku sám nevyřešil: ponechal ji soudům, které se jí již zabývaly. Rozhodnutí proto nelze číst jako potvrzení, že zaměstnavatel směl soukromé zprávy získat.

Při posouzení žádosti o přístup úřad přihlédl k tomu, že požadované materiály byly zároveň předmětem probíhajících řízení. Na základě konkrétního poměření zájmů uznal možnost omezení podle § 22 dánského zákona o ochraně údajů. Ochrana práv účastníků a vedení soudního řízení podle jeho procesních pravidel představovaly v tomto případě převažující soukromé i veřejné zájmy. Nejde o obecné pravidlo, podle něhož by jakýkoliv pracovní nebo soudní spor automaticky rušil právo na přístup.

Samostatným problémem byla odpověď zaměstnavatele z 29. ledna 2025. Ta odkazovala obecně na práva třetích osob, zájmy zaměstnavatele a probíhající spor, aniž popsala konkrétní okolnosti a zájmy, které při rozhodování zvažovala. Datatilsynet ji shledal nedostatečnou podle článku 12 odst. 4 GDPR a postup zaměstnavatele formálně kritizoval.