„Technologie mají vliv na to, jak se náš mozek chová." Rozhovor s Ivanou Janů, bývalou předsedkyní ÚOOÚ
Úřad pro ochranu osobních údajů zveřejnil u příležitosti osmého výročí účinnosti GDPR rozhovor s JUDr. Ivanou Janů, která úřad vedla v letech 2015 až 2020. Janů mluví o abstraktnosti pojmu „ochrana osobních údajů", o tom, co zažila při zavádění nařízení, a o riziku dehumanizace, které přináší nevědomé ponoření do digitálního světa.
Osmé výročí GDPR připadá na 25. května 2026 a ÚOOÚ ho připomíná průběžně zveřejňovanými rozhovory s bývalými předsedy úřadu. Ivana Janů je ve funkci nástupkyní Igora Němce a předchůdkyní stávajícího předsedy Jiřího Kauckého. V rozhovoru se vrací k otázkám, které jsou v diskusi o ochraně osobních údajů přítomné od počátku – a které technologický vývoj neustále vrací ve stále nové podobě.
Na otázku, jak vysvětlit veřejnosti smysl a přínos ochrany osobních údajů, odpovídá Janů odkazem na ústavní základ. Ochrana soukromí a osobních údajů není jen zákonná povinnost, ale právo zakotvené v Listině základních práv a svobod: právo na nedotknutelnost osoby a soukromí, na ochranu jména a dobré pověsti, na nedotknutelnost obydlí, na listovní tajemství. Do těchto práv lze zasahovat jen na základě zákona. Čl. 10 odst. 3 Listiny výslovně uvádí, že každý má právo na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě.
„Ochrana osobních údajů je abstraktní pojem stejně jako třeba demokracie nebo spravedlnost," říká Janů. Vnímání tohoto pojmu je do značné míry subjektivní: část veřejnosti ho považuje za důležitý, jiná za překážku technologického rozvoje. Většina ale intuitivně rozpozná situace, kdy je osobní soukromí skutečně dotčeno – a tato intuice je pro úřad komunikačním výchozím bodem.
Konkrétní případ, který Janů uvádí, je praxe „Consent or Cost": uživatel si může vybrat mezi obsahem s cílenou reklamou zdarma, nebo obsahem bez reklamy za poplatek. Janů ji označuje za problematickou, protože fakticky zpoplatňuje výkon základního práva. „Mají pravdu ti, kteří říkají, že by neměli platit za ochranu osobních údajů," říká bez váhání.
Janů si vedení úřadu v letech 2015 až 2020 pamatuje jako jedno z nejnáročnějších období svého profesního života – a ne kvůli nedostatku zkušeností. Přišla z Ústavního soudu. Náročnost pramenila ze specifické povahy agendy: posuzování moderních technologií vyžaduje soustavné učení i od těch, kdo určují směr instituce. Zároveň v té době vstupovalo v platnost a nabývalo účinnosti GDPR, které mnozí – shodně po celé Evropě – vnímali jako „všeobtěžující GDPR" spíš než jako posílení práv. Janů to připisuje složitosti textu a rychlosti jeho implementace.
Za inspirativní označuje diskuse v rámci Evropského sboru pro ochranu osobních údajů (EDPB), kde se pravidelně scházejí vedoucí dozorových úřadů členských států. Diskuse tam, podle jejích slov, „tvoří společné teze pro implementaci evropských pravidel" – tedy prostor, kde se z právního textu stávají praxe.
Nejsilnějším tématem rozhovoru je ale technologie a její vztah ke člověku. „Technologie mají vliv na to, jak se náš mozek chová, jaký máme vnitřní svět," říká Janů a pokračuje: digitální prostředí, do něhož se zanořujeme stále hlouběji, nás v jistém smyslu dehumanizuje – bere nám racionální rozhodování. Nejzranitelnější skupinou jsou podle ní děti a nedospělí. Přínos technologií pro společnost je zřejmý, ale záporné efekty a nebezpečí jsou reálné a nelze je zlehčovat.
Toto napětí – mezi přínosem a rizikem technologií, mezi svobodou a regulací, mezi abstraktním právem a konkrétní lidskou zkušeností – je vlastně leitmotivem celé agendy ochrany osobních údajů. Po osmi letech GDPR a čtvrt století existence ÚOOÚ ho Janův rozhovor připomíná v poloze, která není ani technická, ani právní. Je osobní.
Zdroj
Další články
EU se chystá udělit Googlu rekordní pokutu podle DMA za zvýhodňování vlastních produktů ve vyhledávání
Španělský dozorový úřad rozhodl: ministerstvo školství porušilo GDPR tím, že žákům poskytovalo vzdělávací cloud Microsoftu
